Jsem rád obklopen knihami

Jaký máte pocit z kampaně Kniha ti sluší, proč je podle vás potřebná?

Věřím, že jednoho dne půjde o kampaň, kterou v dubnu zaznamenají prakticky všichni obyvatelé České republiky. Chceme poukázat na to, jak výjimečným, inspirativním, pestrým a soudobým předmětem kniha je. A tím ke čtenářství přitáhnout ještě více lidí, v neposlední řadě také mládež.

Když se ptáte na pocit, tak z té letošní mám skvělý především proto, že se na kampani podílí zase více knihkupeckých řetězců, nezávislých knihkupců, distributorů a nakladatelů. Skvělá je záštita ministra kultury i podpora řady osobností. Několikaletá práce začíná přinášet své ovoce. Doufám, že to veřejnost a zejména milovníci knih a kultury ocení.

Pamatujete si na svou úplně první knihu, kterou jste kdy přečetl? 

 Rozhodně si pamatuji na první knihu, kterou jsem se pokusil napsat. Bylo mi šest let, uměl jsem už trochu číst, ale ještě ne psát, a moje puzení stát se spisovatelem bylo tak silné, že jsem použil písmenkovou šablonu, a s její pomocí se pustil do psaní dobrodružného příběhu. Vykreslování písmen ze šablony ovšem bylo dost náročné, tak jsem napsal jen jednu stránku. Svou úplně první.

Dokážete pojmenovat, proč jsou pro vás knihy důležité/inspirující?

V posledních letech příliš nečtu romány, protože když píšu, ruší mne to. Místo toho se inspiruji vědomostmi, které lidstvo má, zejména v oboru astrofyziky nebo filozofie. A několikrát jsem se přesvědčil, jak důležité je mít doma knihovnu – být obklopen knihami. Moje knihovna se nedávno rozrostla o filozofické a matematické spisy z knihovny mého otce. Možnost sáhnout po knize, kterou potřebuji, je k nezaplacení. To se nedá srovnat s tím jít si knihu půjčit. Ve studijní knihovně musíte mít záměr předem. Zatímco takhle mohu nezávazně listovat a náhodně objevit látku, která se mi hodí. Nedávno třeba Co je život. Duch a hmota od Erwina Schrödingera. Významně posloužila mé literární inspiraci, ale nikdy by mne nenapadlo si ji vypůjčit. Takže i v digitálním věku má smysl mít knihovnu tištěných knih. Být knihami fyzicky obklopen.

Četl jste také svým dětem? Jaké knihy je bavily nejvíce? 

 Začínali jsme Kvakem a Žbluňkem, Krtečkem, také klasickými pohádkami, později měly v oblibě třeba Roalda Dahla. Samotného mne těšilo, když jsem cítil, že kniha, kterou čtu, je kvalitní a navíc pro dítě poutavá. Naopak párkrát se mi stalo, že jsem knihu v průběhu čtení zahodil.

Na jakém místě si nejraději čtete a proč? 

Někdy musím číst rukopis, o kterém uvažuji, že jej vydám. To je tak trochu četba z povinnosti, a tehdy využívám přesuny v tramvaji nebo volný čas mezi pracovními schůzkami. Naopak ostatní četba, kterou bych nazval studijní, probíhá výhradně v mé pracovně – buď v Praze na Břevnově, nebo na chalupě v Jizerských horách. No a jen výjimečně si dopřeji číst beletrii – to jen na dovolené, kde se nemohu soustředit na psaní.

V rámci kampaně vychází také váš román Můj bratr mesiáš. Cítíte se tedy být víc v roli spisovatele, nebo v roli toho, kdo kampaň pořádá?

To, že román vychází právě teď, je spíš náhoda; shoda okolností. Spisovatelství pro mne není rolí, je to můj život. V rámci kampaně jsem ale především předsedou Svazu českých knihkupců a nakladatelů, který ji pořádá.